O sebevědomí, poslání a pokoře.

Mnoho lidí v dnešní době žije život, který je ve spěchu a stresu. Někdy, když máme chvilku volného času nám na mysl přijde myšlenka " Proč tady vůbec jsem a jaký to má vůbec smysl."

Každý člověk je stvořen k obrazu Božímu, ale každý je jiný. Nejsme roboti, ani klony. Nejenom že máme každý jiné tělo, ale i naše vnímání světa kolem nás. A právě tím je život krásný a pestrý, že se můžeme navzájem doplňovat a pomáhat si. Každý člověk si nese ve svém nitru své životní poslání. Máme to v sobě už od narození. Jsou to všechny ty talenty a nadání, ale i zkušenosti a vědomosti. Talenty jsme zdědili od našich předků, ale je potřeba je taky rozvíjet. (Například nikdy nebudu zpěvačkou, pokud si budu zpívat jenom sama pro sebe v uzavřené koupelně.)Bible vypráví příběh o pánovi, který si povolal před svým odchodem na dlouhou cestu své služebníky, aby jim svěřil majetek. Prvnímu dal 1 hřivnu ( talent ), druhému 2 hřivny, třetímu 5 hřiven.Když odešel pryč, služebníci měli s majetkem, který dostali zacházet podle vlastního uvážení. Ten, který dostal 5 hřiven hned šel a rozmnožil je. Získal dalších 5. Podobně ten, který dostal 2 hřivny získal další 2. Ale ten, který měl jenom 1 hřivnu, dostal strach a hřivnu raději zakopal. Když se pán vrátil domů, nastalo zúčtování. Pán se potěšil u obou služebníků, kteří mu přinesli dvojnásobek majetku, než byl ten, který jim svěřil. Ale když přišla řada na toho třetího, služebník musel s pravdou ven a přiznat se ke svému strachu před pánem. Vykopal hřivnu a vrátil ji pánovi takovou, jakou ji dostal. Jenže pán se na něho rozhněval a služebníka vyhodil. Ponaučení z tohoto příběhu plyne v tom, že i my všichni máme pracovat a rozvíjet naše talenty a hřivny, které jsme od Boha dostali do vínku a nenechávat je ležet někde "pod zemí".

( Mat 25,14-30 )

Vzpomínám si na své dětství, které jsem skoro celé strávila u knížek. Bavilo mě číst si příběhy, přemýšlet o nich a bavilo mě taky psát slohové úkoly na zadané téma. Snila jsem o tom, že budu v dospělosti spisovatelkou. Jenže jak šel čas, na své staré sny jsem zapomněla a věnovala se jiným činnostem. Začala jsem se věnovat taky podnikání a rozvíjela své znalosti ohledně práce na počítači. Jsem dost introvertně založená a moje sebevědomí bylo tenkrát dost nízké. Sebevědomí není to, že se napařujeme před ostatními jak jsme dobří a zkušení. To je jen falešná pýcha a nabubřelost. Když má člověk dobré sebevědomí, ví proč tady je, kde je jeho místo a proč dělá právě to, co dělá. Nepotřebuje ostatní ponižovat, aby povýšil sebe. Pomáhá druhým zlepšit jejich sebevědomí a fandí jim, pokud se jim to daří. Já tenkrát nevěděla kde je mé místo na světě, nevěděla jsem proč chci podnikat a v jakém oboru. Cítila jsem se jako nezajímavá šedá myška.

Před 21 lety jsem odevzdala svůj život Pánu Ježíši Kristu a Bůh se mnou začal pracovat. Ve sboru jsem začala sloužit na různých potřebných akcích. Byla jsem takzvanou "děvečkou pro všechno". Dávala jsem Bohu k dispozici všechno co jsem uměla a mohla. Svůj rozum, své ruce i nohy a všechno ostatní. Ptala jsem se Ježíše v modlitbách na otázky ohledně mého poslání:"Čím ti Pane mohu sloužit? Jakou máš pro mně konkrétní službu?". Nečekala jsem, že mi odpoví ihned. Jednou mi někdo z věřících řekl větu , kterou si pamatuji do dneška:" Bůh není automat na kafe ( ani Džin z lahve), nemůžeš k němu vyslat modlitbu a hned za pár vteřin nebo minut od něho očekávat , že Ti ji splní. " Takto to chodí jenom v pohádkách, v reálném životě je to jiné. Některé modlitby i když jsou vyslyšeny, potřebují čas. Čas na to, aby s námi Bůh mohl jednat a proměňovat nás k obrazu svému. Tak i se mnou Bůh jednal. Zvedal mé sebevědomí a ukazoval mi cestu kudy mám jít. Já jsem si uvědomila, že následování Boží vůle a svého poslání je úplně přirozená a srozumitelná věc. Je to něco, k čemu sami inklinujeme a co samo sebou děláme. To co nás baví, dává našemu životu smysl, naplňuje nás a co můžeme dávat druhým. Bůh mě vedl k tomu, abych si vzpomněla na své dětství, jak jsem ráda psala . Abych využila své zkušenosti s podnikáním. A tak jsem se dopracovala k tomu, že v současné době píšu tento blog pro začínající podnikatele . U každého člověka je to jiné, protože každý jsme jiní. Někdo může milovat hudbu a skládat nové písničky, jiný je dobrý v praktické pomoci, někdo pomáhá nemocným , nebo učí děti ve škole. Na jednom kázání kazatel vyprávěl o věřícím bratru, který se neustále modlil za církev ve svém rodném městě . Kromě toho jezdil po České republice a přespával u různých přátel z různých jiných církví. Protože byl manuálně zručný, rád pomohl s drobnými opravami v domě. Pomáhal tím i jednomu pastorovi na druhém konci republiky, který jezdil zakládat nové sbory a na domácí práce mu nezbýval čas. Tím se navzájem oba muži doplňovali a plnili své poslání. Po smrti toho bratra byla v jeho rodném městě založena Církev bez hranic, kterou navštěvuji i já.

Hledání svého poslání a zvyšování sebevědomí je pro každého člověka individuální. Někdo ví co je jeho posláním hned, někdo jiný k tomu musí dospět delší cestou. Hodně záleží na tom, jak jsme ochotní dělat nové věci, učit se od zkušenějších ( i když jsou ode mně mladší), jak jsme ochotní vydat se Bohu k dispozici a věnovat svůj volný čas na úkor služby . Hodně záleží taky na tom, jak překonáváme strach z neznáma. Nebát se vykročit ze své komfortní zóny a udělat věci, které se ze začátku mohou zdát i trochu šílené. Ve Starém Zákoně v Bibli čteme příběh o Noe, který na suché zemi začal stavět obrovskou loď. Nedbal na to, co si o něm myslí lidé z města, kde bydlel. Určitě ho považovali za tichého blázna a podivína. On slyšel Boží hlas a nechal se ním vést. Udělal si přesné plány podle Božích pokynů a nenechal se nikým odradit. Své dlouholeté dílo zdárně dokončil a když přišla na svět potopa, lidé poznali, že to nebyla jenom jeho vlastní touha postavit něco velkého, aby se svět o něm dozvěděl. Byla to Boží vůle a plán pro jeho život.

Životní poslání jde ruka v ruce i s pokorou. Sám Ježíš pokorně umýval nohy svým učedníkům. Pokořil se před nimi, aby jim ukázal, že služebník není větší než jeho pán. Pro nás podnikatele to znamená podnikat nejenom pro to aby jsme velebili svůj majetek a měli se dobře ( užívat si drahé dovolené, luxusní auto, krásnou vilu se zahradou), ale sloužit lidem a pomáhat jim s vyřešením jejich problémů. Někdy je potřebné sloužit i tehdy, když nevidím žádný finanční užitek pro sebe. Pokora taky znamená přijmout Pána Ježíše za svého Pána a řídit svá rozhodnutí podle Boží vůle. Někdy si člověk říká, že to nebo ono zvládne sám - bez pomoci Boží, ale Bůh od nás chce, aby jsme se mu plně vydali a následovali ho. Já jsem taky taková byla. Dlouhá léta jsem si říkala, že podnikání zvládnu sama, Boha k tomu nepotřebuji. Nějakou dobu mě v tom přesvědčení Bůh nechal, ale když jsem tvrdohlavě stála na svém, viděl do mého pyšného srdce a možná právě proto jsem se musela naučit pokoře tím, že jsem 5 let strávila v azylovém domě. Lidé jsou zvyklí uvažovat prakticky a logicky. Aby jsme slyšeli Boží vůli, Bůh potřebuje upoutat naši pozornost. Začnou se dít divné věci. Bůh může k nám mluvit skrze anděly, skrze sny a vidění, skrze hořící keř, skrze proroky. Nebo k nám může mluvit tichým hlasem.Ukazuje nám, že nás má rád, i když selháváme. Nikdo z nás není dokonalý. Každý procházíme občas nějakým problémem. Bůh nás dokonale zná už od našeho narození, zná i naše skryté myšlenky. Neodsuzuje nás. Čeká na naše rozhodnutí následovat ho. Když nás Bůh povolává do služby, dává nám čas, aby jsme se rozhodli a dává nám povzbuzení a různé potvrzení, že to, co děláme je podle jeho plánu. Když poslechneme Boží povolání do služby a věnujeme se svému životnímu poslání, budeme nadšení a užaslí tím, co pro nás Bůh dělá. Začnou se dít divné věci. Začnou k nám přicházet lidi, se kterými bychom se nikdy nesetkali. Začnou se měnit situace, ve kterých se nacházíme a které se zdají v lidské míře neřešitelné. Otevřou se nové možnosti, o kterých jsme vůbec ani nesnili.

Na závěr 14 otázek k zamyšlení, pokud hledáte své životní poslání:

1) Jaké touhy ve mně žijí po většinu mého života?

2) Co mě motivuje k tvrdé práci a k produktivitě?

3) Co mě stále pohání vpřed, když jsem vyčerpaný(á)?

4) Co působí, že se odmítám vzdát, když se setkám s protivenstvím?

5) Co dělám tak snadno, že to ani nevypadá jako práce?

6) Co dělám takového, že na to lidé pozitivně reagují a podporují mě v tom?

7) Co dělám, nebo se děje v mém životě, když se dveře automaticky a bez námahy otvírají?

8) Co způsobuje, že se cítím dobře být tím, kým jsem?

9) Co o mé práci soudí moudří vedoucí a zbožní poradci?

10) Co způsobuje, že se ve mně rozproudí tvořivost?

11) Co jsem ochoten(a) obětovat, abych naplnil(a) svůj životní úkol?

12) Co dělám takového, že bych to hrdě předložil Bohu ke schválení?

13) Co bych chtě(a) dělat třeba i bezplatně, kdybych si to mohl(a) dovolit?

14) Kvůli čemu bych byl(a) ochotna bojovat a vzdorovat proti satanovi, abych toho dosáhl(a)?